na Vysočině

Palubkové uteplené úly s 11ti rámky Adamcovy míry 39×24

Od 1.3.2017 už nejsem vlastníkem těchto úlů. Po 4 leté zkušenosti jsem je přenechal kolegům, kteří v nich úspěšně včelaří. 

Na úvod bych se na chvíli vrátil k tomu, proč jsem na této rámkové míře začal včelařit. Dlouho jsem pátral a řešil úlovou otázku, ptal se na názory včelařů, nicméně nikam to nevedlo, protože každý upřednostňoval ten „svůj“ systém – byl jsem stále na začátku. Nakonec jsem přeci jenom musel zvolit rámkovou míru 39×24 a víte proč? Rok 2013 byl rokem nestandardním, kruté jaro, pořád zima. Oddělky vznikaly špatně a mě se podařilo zamluvit si dva. Bohužel všechny na míru Langstroth 2/3 nebo 3/4 už byly rozebrány nebo prostě ten rok nebyly (Langstroth se mi líbil nejvíce) a já byl v tu dobu za ty, na míru 39×24, vděčný. Možná jsem mohl počkat, ale ta touha po praktickém včelaření zvítězila. Koupil jsem si tři úly, každý s celozasíťovaným varroadnem a  čtyřmi nástavky zateplenými ovčí vlnou. V červnu se  mi do třetího navíc podařilo usadit roj (známého původu). A tak jsem začal včelařit. A jelikož jsem šťoura, postupně jsem přicházel na úlové nedostatky. Neříkám, že se v něm včelaří špatně. Dle názoru mnoha včelařů, včelám je upřímně jedno, v jakém úlu žijí. Jedná se tedy především o „komfort“ obsluhy. Co mi tedy na úlu vadí?

Jedenáct rámků a čtvercový půdorys. Je hezké, že můžete stavět rámky na teplou nebo studenou vazbu díky čtvercovému půdorysu, ale když je naskládáte za sebou, zjistíte, že v ůlu chybí jakýkoliv manipulační prostor. Vyndat rámek z prostředku úlu na kontrolu plodu je bez vyndání jednoho krajního a posunutí všech dalších rámků téměř nemožné. Včely občas rámky vystaví tak pekelně, že pokud jich pár omylem zaměníte, krajní už se Vám tam prostě nevejde. Pro někoho možná prkotina, pro mě zásadní věc. Do medníků více než deset rámků nedávám, nechávám včely budovat trochu masivnější dílo a pro kontrolu zásob bez posunování rámků je to už dobré. A plodiště pro příští rok (2015) vyřeším asi podobným způsobem. Osová vzdálenost mezistěn je 35mm, když rámky o 1-2 milimetry roztáhnu (bádáním na poli včelařském se zjistilo, že 35mm je pro chov silnějších včelstev málo), na konci ještě zbyde pohodlná mezera pro manipulaci (ne ale zas tak veliká, aby zde včely stavěly můstky).

Včelí mezera. Tak o té tady snad ani nemůže být řeč. Mezi vrchní hranou horní loučky rámku spodního nástavku a spodní hranou spodní loučky horního nástavku je zhruba tak 4-5mm. Pokud nepoužiji mateří mřížku v rámu a položím ji na horní loučky, tak ta spolehlivě už tak žalostnou mezeru vertikálně vyplní a po nasazení medníku zpět na horní plodiště dojde k usmrcení hromady včel sedících na spodku dolních louček nebo které jen tak lezou po mateří mřížce.

Sololitové vnitřní víko. Tohle bylo celkem zajímavé. Sololit se vlhkem přes sezónu v úle lehce zkroutil, na prostředku se propadl. Že je něco špatně jsem si uvědomil v okamžiku, když jsem na stanoviště přivezl uteplivky a snažil se je pod víko nacpat. Nešlo to. Rámek víka o centimetr odstával od nástavku. Vzal jsem tedy víka domů, strhal sololit a pobil je palubkami (nechal jsem si vyrobit o trochu tenčí). Od té doby je klid. Někteří by asi jenom trochu více zatížili plechovou stříšku, ono by si to sedlo. Nebo by nepoužívali vnitřní víko, ale jen uteplené plechové.

Váha medníků. Poslední záležitost se týká váhy medníkových nástavků. Nejsem žádné tintítko, ale sundávat čtvrtý nástavek plný medu (cca 30kg) je celkem fuška.

Ještě jednou zdůrazňuji, že všechny zmíněné nedostatky mohou být pouze subjektivní. Kdo rád v tomto úlu včelaří, nechť tak činí nadále. Mě to donutilo porozhlédnout se zase o kousek dále a vyzkoušet úl pana Langstrotha. Dnes vím, že tyto tři úly zůstanou v mém arsenálu jedinými a v budoucnu přejdu kompletně na systém Dadant s Langstrothovou rámkovou mírou (zde).

A teď k metodice. Takhle malý provoz má výhodu v tom, že si ty svoje včelky můžete doslova piplat. Čas zde nehraje roli. Snažím se držet rad ze dvou oblíbených knih – Včelaříme jednoduše (dr.Liebig) a Včelařství krok za krokem (Kaspar Bienfeld). Mou snahou je za sezónu maximálně obměnit dílo, světlých souší jsem letos uskladnil 7-8 na včelstvo. Rok 2014 byl pro mě velice plodný, protože v každém ze tří úlů se stalo něco jiného a každý si vyžádal individuální přístup.

Metodiku, které se držím, shrnu do pár bodů. Po medobraní, tj. začátkem srpna, rozeberu úly a uspořádám zimní sedisko tak, že hodně špatné prázdné rámky jdou na tavení, místo nich použiju opravené rámky z medníků. Do spodního nástavku umístím co nejvíce plodových rámků (cca 6), doplním čtyřmi zásobními rámky (pyl, med) a souší. Střed horního plodiště tvoří zbytek plodových rámků (asi 2-3), zásobní rámky a souše. Nasadím třetí prázdný nástavek, na horní loučky položím 5l vaničku se slámou a krmím v 2-3 denních intervalech, dle stavu původních zásob tak na 18-20kg.

Léčení – zpravidla během roku stále kontroluji spadové podložky a když nějaké včelstvo začne být nápadné zvýšenou přítomností kleštíka, provedu zkoušku moučkovým cukrem (viz. www.beedol.cz). Dle zamoření léčím kyselinou mravenčí (Nassenheider, Formidol) nebo Gabonem. Podzimní léčení Varidolem provádím též. V současné době pokukuji po celoročním léčení kyselinou mravenčí (www.vcelarstvi-vitamvas.cz).

Zima – zabezpečit úly proti vniknutí hlodavců a odhazovat sníh od česen – to je jediné, co lze dělat.

Jaro – po prvních jarních proletech kontroluji vnitřek úlů i v případě, že je ten den ještě poněkud chladněji. Lepší přijít o pár včel než o všechny na vyhladovění. Kontrola je velice rychlá s cílem zrevidovat množství zásob. Když to počasí dále dovolí, provádím důslednou kontrolu na přítomnost matky, zjišťuji stav včelstva apod.

Další postup záleží na počasí a vývoji přírody a je každý rok odlišný. Pokud to jde, provádím rotaci nástavků. Někdy se stane, že se včely drží stále ve spodním plodištním nástavku a horní je ještě dostatečně zaplněný. Proto neprovádím rotaci. Dle roční doby a vývoje počasí se snažím takové včelstvo uspořádat rovnoměrně do komínu do obou nástavků, kolem dát prázdné souše a zásoby. Když se blíží jarní snůška a zásob je stále dostatek, vyjmu je, dám co nejvíce dospod a přebytečné použiju dále na oddělky.

V době nasazení medníku postupuji tak, že 3 rámky se zavíčkovaným plodem z horního plodiště umístím do středu medníku a doplním soušemi a mezistěnami. V dalším průběhu už rozšiřuji pouze mezistěnami. Používám mateří mřížku. V případě blížícího se zaplnění medníku, podsunu nástavek s mezistěnami, do kterého opět umisťuji pár plodových rámků. Tím se dílo v horním plodišti celkem slušně obmění. Odebírám vrchní nástavky zaplněné zralým medem, vytáčím a vytočené souše podsouvám pod stávající medník. Po posledním medobraní je horní plodiště zhruba obnovené, ze spodního se berou staré souše a doplňují pěknými z medníku (ale ne panenskými, na ty pozor, na ukládání zásob nejsou dobré). Přes zimu skladuji cca 5-6 panenských souší na včelstvo.