na Vysočině

O včelách a včelstvech

Včela je velice pozoruhodné stvoření. Včelí společenstvo jako super organismus je dokonale sehrané, každý jedinec má svůj úkol a obětuje se ve prospěch celku. Není zde prostor pro individualitu, všechny včely mají jediný cíl – zajistit přežití včelstva. Se svitem prvních předjarních paprsků začíná honba za potravou, matka musí začít plodovat a zajistit tak nástup nové generace včel, aby ty staré, zimní, mohly zemřít. Svůj úkol již splnily, matka přežila a vše může začít nanovo. Nové mladušky krmí zárodky dalších a dalších nových včel, stavěním rozšiřují své obydlí, stráží česno a nakonec vylétávají za sběrem pylu a nektaru. Život, který trvá zhruba šest týdnů, končí úplným vyčerpáním. Včely se rodí v čím dál větším počtu tak, aby byly schopny zužitkovat pestrou snůšku z přírody, která trvá po krátký čas. Vedle dělnic se rodí také včelí samečci, trubci. Ačkoliv se o nich tvrdí, že jsou darmožrouti a povaleči, mají ve společenstvech svou nezastupitelnou roli – oplodnit novou matku. K tomu dochází třeba v případě tiché výměny, kdy stará matka je již na pokraji svých možností, málo plodí a klesá produkce feromonu, který se ve včelstvu šíří a tuto komunitu zceluje. Včelstvo si potajnu vychová matku novou a ta stará buď sama z úlu vyletí nebo dojde k souboji na život a na smrt. Dalším případem je, pokud dojde ke ztrátě matky z jakéhokoliv důvodu. Včely to včas poznají a z nejmladšího plodu si novou matku vychovají. Anebo je zrovna čas rojové nálady. Matka spolu s dělnicemi dají život matce nové a těsně před jejím vylíhnutím opustí v drtivé většině své staré obydlí, aby si našly nové. V roji spolu se starou matkou vylétnou dobře zásobené včely různého stáří – dělnice i trubci. V přírodě se jedná o přirozené množení včelstev a nám včelařům je to spíše nepříjemné, protože se tím razantně sníží medný výnos a včelstvo se musí přivést do nové síly, aby vydrželo zimu. V přírodě čas zatím plyne a po všech úspěšných  medobraních, kdy včely úmyslně okrádáme o jejich pracně vybudované zásoby, přichází čas přípravy na zimní odpočinek. Příroda již nenabízí téměř nic ke sběru a včelstvům se musí doplnit zásoby, aby přežily. Jejich úkol je opět daný. Semknuty v chumáči se posouvají po potravě a svými těly vydávají množství hřejivé energie, aby uchránily matku a celé společenstvo. Prokřehlé včely z vnějších vrstev chumáče se postupně vracejí dovnitř, kde se dostatečně prohřejí a postupně putují zpět do okrajových částí. Ty, které z důvodu vysílení nebo prokřehnutí z chumáče odpadnou, už nemají šanci se vrátit. Ale všechno má svůj čas. I zima pomalu končí a včelky svolávají do práce první sluneční paprsky.

Druhy včel. V našich podmínkách se chová a zušlechťuje včela kraňská, také kraňka (Apis Mellifera Carnica). Oproti třeba africkým včelám je opravdovým mírumilovným beránkem. Šlechtěním kraňky vznikly linie Singer nebo Vigor. Každá má svá specifika, klíčovými vlastnostmi jsou nerozbíhavost, bouřlivý jarní rozvoj nebo naopak pomalejší  případě Vigorky, využití snůšky atd. Každá z nich je určená v závislosti na snůškové oblasti. 

Dělnice. Je nejpočetnějším druhem v úlu, na vrcholu sezóny dosahuje jejich počet několika desítek tisíc. Vývoj dělnice od vajíčka po dospělého jedince trvá 21 dní. Nová mladuška musí v úlu ještě nějaký čas strávit než se vydá za potravou, kterou bude nosit až do své smrti. Postupně zastává různé funkce, převážně dle toho, jak se jí vyvíjí vnitřní žlázy. V prvopočátku uklízí buňky po vylíhnutých včelách, poté, na vrcholu vývoje hltanových žláz, krmí  včelí larvy. Do skupiny včelek stavitelek se dostává v dalším období, kdy se jí rozvíjí voskotvorné žlázy. Po těchto vnitřních procesech dělnice skutečně dospívá, sílí jí křídlové svaly, brání postupně česno úlu, provádí první zálety a jednoho dne konečně vylétá z úlu.

Matka, včelí královna.  Je v úlu jediná a její vývoj trvá přesně 16 dní. Nejdelší ze všech včel se po rámcích pohybuje za Včelí matka označená opalitovým štítkem.doprovodu svých osobních dělnic, jenž jí krmí a chrání. Oplozená matka uchovává dostatek spermií, aby dokázala klást po dobu 3-5 let. Dle velikosti buňky klade buď oplozená vajíčka, z kterých se líhnou dělnice nebo neoplozená, trubčí. V nejvrcholnějším období roku dokáže naklást až 2.000 vajíček denně, to vše díky mateří kašičce, kterou je vyživována. Ač by se zdálo, že matka má v úlu zásadní slovo, opak je pravdou. O všem rozhoduje masa dělnic – kde a kdy se bude klást, i o včasné výměně je rozhodnuto za jejími zády. Včelaři mění matky zpravidla po dvou produkčních letech, někteří to nechávají plně v režii včel samotných.

Trubec. Jediný zástupce mužského pohlaví a jako jediný nemá žihadlo. S vývojem si dává na čas, trvá mu to rovných 24 dní. V úlu jich bývá několik stovek. Po čas života se shromažďuje v přírodě na trubčích shromaždištích a čeká na svou šanci – spatřit mladou neoplodněnou matku na snubním proletu, vydat se za ní a oplodnit ji. Nutno podotknout, že matka se tímto způsobem za letu spáří asi s 15-30 trubci. Trubci ale mají své místo i v úlu. Někteří tvrdí, že jsou to povaleči a dělnice je musí pro jejich krátké sosáčky krmit. Pro své dostatečně vyvinuté křídlové svaly však pomáhají zajišťovat ventilaci úlu a zahřívají i mladý plod. V neposledí řadě jsou dobrou pastí na roztoče Varroa destructor. Přes zimu je v úlech nenajdete. Dělnice je na konci snůšky samy vyženou.