na Vysočině

Včelí vosk

Ve starověkém Řecku byl vosk považován za ušlechtilou hmotu, z níž se tvořily sošky zpodobňující božstva. Velmi dlouho byly také svíce ze včelího vosku hlavním svítidlem. Přírodopisci a filozofové celá staletí věřili, že vosk je rostlinného původu. Dnes už víme, že vosk ve formě šupinek produkují včely ve 12. – 18. dni svého života voskotvornými žlázami.

Včela sbírá zadníma nohama voskové šupinky, které se jí vylučují na třetím až šestém sternitu (destička na spodní straně článku) zadečku. Kusadly šupinky zpracuje na vláčnou hmotu, kterou pak předává dalším včelám. Včely jsou zavěšené ve stavebních řetízcích (drží se za nožičky) a zezdola nahoru putují zpracované voskové šupinky. Tam už na ně čekají včely stavitelky, které budují voskové dílo s neuvěřitelnou přesností. Jedna šupinka váží něco mezi 0,8 – 2 mg, takže si lze lehko spočítat, kolik jich je třeba na 1kg vosku. Vosk včely samozřejmě vylučují, pokud je dostatečný přísun potravy. Na 1kg vosku včely spořádají asi 50g pylu a 3,5 – 10kg medu. Jistě Vás napadne, jak to chodí u vyrojených včel, které si musí obydlí vystavět a kde je jen omezený počet vhodných mladušek – změnou složení potravy je totiž možná dodatečná aktivace voskotvorných žláz i u vyvinutých včel. 

K čemu vlastně slouží voskové dílo, které včely vystaví? Jako pokojíčky pro nové včelky, jako zásobárna medu nebo zpracovaných cukerných zásob a pylu. Voskové dílo je zpočátku světlé a postupně tmavne. Je to dáno barvivy, které jsou v pylu obsažené, košilkami, které po sobě včely v buňkách zanechávají (včela se svlékne ve vývojovém stádiu několikrát, košilky se postupně lepí na stěny buňky, která se tímto stále zmenšuje) a také stářím plástu. Jelikož staré souše jsou plemeništěm chorob, snažíme se, aby včely dílo neustále obnovovaly. Vytavený vosk se používá k výrobě svíček a na výměnu za nové mezistěny (asi 1-2mm silná předloha zhruba velikosti rámku, kde jsou naznačeny šestiboké buňky). Mezistěna se zataví do rámku a včely už „jen“ vystaví dílo do prostoru. Každá buňka není vystavěna horizontálně, ale lehce nakloněna, aby z ní zpracovávané zásoby nevytékaly. Buňky pro výchovu dělnic (na obrázku) jsou menší než ty pro odchov trubců, v průměru o 1,5mm. Matka podle toho pozná, zda-li klást oplozené či neoplozené vajíčko (více zde).

Jak se včelí dílo rozlišuje?

  • obecně včelí plást = včelí dílo plné zásob medu a pylu anebo plodu (vajíček, larviček,kukel)
  • souš = prázdné dílo, které již předtím bylo zaplodováno nebo plné zásob (vhodné prázdné souše, zpravidla po medobraní, se skladují přes zimu, zjara se dávají společně s novými rámky do včelstev a tím se jim rozšiřuje prostor)
  • panenská souš = souš, která byla vystavěna, ale ještě nezaplodována nebo zanesena zásobami
  • voští = rozlámané souše připravené třeba na vytavení nebo odevzdání do výkupů
  • divočina = dílo včelami budované bez mezistěn, typicky v dutinách po vyrojení
  • strdí = divočina zanesená medem
  • trubčina = de facto divočina vystavěná v rámku bez mezistěny určená pro chov trubců

Co s voskem? Z předchozího textu jste jistě zjistili, proč je včelí vosk natolik ceněnou hmotou. Během roku jsou v jednom úle včely schopné v průměru vytvořit dílo o hmotnosti 1-2 kg. Vosk navíc většina včelařů mění za nové mezistěny. Z toho, co zbyde, se vyrábí ty krásné voňavé svíčky, které dodají zejména vánočním svátkům tu pravou atmosféru (více o svíčkách zde). Dále je možné vyrábět různá leštidla, balzámy na rty, apod.

Jak se vosk získává? My včelaři získáváme včelí vosk buďto prostřednictvím slunečního tavidla, což je plechové plato uvnitř dřevěné bedny se skleněným víkem, kde se voskové rámečky taví za pomoci slunečních paprsků (bod tavení vosku je někde kolem 65°C, v tavidle bývá teplota i přes 100°C), nebo díky pařáku, kde se vosk taví za přísunu páry. Výtěžnost je v druhém případě vyšší, pokud ale nemáme pařák na celé rámky, musí se dílo předem rozvařit ve vařáku nebo vyřezat a tím si přiděláme práci s opětovným drátkováním. Každý systém má své mouchy, ve větších provozech se používá ten druhý. V každém případě, výsledkem je koláč vosku (pokud horký obsah tavení skončí v kruhové nádobě), který se ještě párkrát rozvaří s vodou, aby došlo k jeho úplnému vyčištění. Poté se zpravidla vosk dočišťuje a zušlechťuje kyselinami (více zde).